DVĚ ROČNÍ OBDOBÍ

Jakmile se každý rok v rakouském údolí Zillertal ochladí a špičaté alpské vrcholky pokryje první sníh, Gerald a jeho syn Hans-Jörg zazimují svoji chalupu na Stackerlalmu. Poté ze 1 850 metrů vysokého Almu odvedou svůj dobytek do údolí a přenechají horské louky kamzíkům. Jakmile sníh zase roztaje, vrátí se zpět nahoru. „Takhle to funguje každý rok,“ říká Gerald Hotter.
NA ZAČÁTKU ŘÍJNA ODVEDEME KRÁVY DO ÚDOLÍ A PŘEZIMUJEME TAM. JAKMILE SNÍH ROZTAJE, VRÁTÍME SE ZPĚT NAHORU. DĚLÁME TO TAK KAŽDOROČNĚ.
GERALD HOTTER

TRADIČNÍ ZPŮSOB ŽIVOTA

Pastvina a chalupa patří jejich rodině po celá staletí. Je zde tradicí, že když se v létě suší seno, Hotterovi pasou svůj dobytek na Almu. „Mléko je zde celoročně nejkvalitnější,“ prohlašuje Gerald. Krávy se pasou pouze dobrou trávou, takže mléko obsahuje to, co má, a také hodně tuku. A na 120hektarové pastvině Hotterových nebude jejich třináct dojných krav a devět telat rozhodně hladovět.
V 5 HODIN RÁNO PODOJÍME KRÁVY A VYPUSTÍME JE NA PASTVU. PAK VYKYDÁME CHLÉV A MLÉKO POŠLEME LANOVKOU DO ÚDOLÍ. ODPOLEDNE SE KRÁVY VRÁTÍ DO CHLÉVA A MY JE ZNOVU PODOJÍME. KRÁVY VE CHLÉVĚ PŘESPÍ A DALŠÍ DEN SE TO CELÉ ZASE ZOPAKUJE.
HANS-JÖRG HOTTER

UŽITEČNÉ STROJE

Život na Almu bývával náročný. „Neexistovaly žádné prosekané cesty ani silnice a všechno se muselo nosit na zádech,“ vzpomíná Hans-Jörg na vyprávění svého dědečka. Hnůj se odnášel v koších, pastviny se kosily kosou a seno bylo vázáno do otepí, které lidé nosili do chléva na hlavě. Na kydání hnoje i odvoz sena dnes máme stroje. A to nám dost ulehčuje život.
V DŘÍVĚJŠÍCH DOBÁCH NEEXISTOVALY ŽÁDNÉ SILNICE. VŠECHNO JSTE SI MUSELI NOSIT NA ZÁDECH. BYLA TO HODNĚ FYZICKY NÁROČNÁ PRÁCE.
GERALD HOTTER

SILNICE VŠE ZMĚNILY

Silnice na Alm byla vybudována před dvanácti lety a pro práci Hotterových se stala stejným přínosem jako nákup strojů. Dříve jsme všechno museli přepravovat primitivní lanovkou a dobytek jsme museli hnát po krkolomné stezce. Není je pro nás vše mnohem přístupnější. „Když si například některé zvíře zlomí nohu, můžete je kdykoli odvézt do údolí k ošetření,“ říká Hans-Jörg. „Už je nemusíte na místě porážet.“
TECHNOLOGIE V DNEŠNÍ DOBĚ NEUVĚŘITELNĚ POKROČILY. A POMÁHAJÍ NÁM NA ALMU PRACOVAT MNOHEM EFEKTIVNĚJI.
Gerald Hotter

SLANINA PRO UNAVENÉ VÝLETNÍKY

V těchto dnech sem z údolí stoupají pouze výletníci. Výstup jim zabere asi dvě a půl hodiny. Ve Stackerlalmu mohou dobít energii u talíře slaniny a sýra s chlebem a máslem, který jim servíruje hostitel Gerald. Hotterovi každoročně vykrmí a porazí čtyři prasata a dělají z nich slaninu a další masné výrobky. Geraldova manželka dokonce sama vyrábí speciální místní likér Zirbenschnaps. Gerald prohlašuje, že originální organickou produkci objevuje čím dál více lidí a že mnoho turistů navštevuje Alm pouze kvůli ní.
TOHLE JE NÁŠ DOMOV. NA NAŠE ÚDOLÍ NEDÁME DOPUSTIT.
GERALD HOTTER

JAK NEJVÝŠ TO JDE

Rodina ráda žije v souladu s přírodou. Hanse-Jörga sice města přitahují, ale nedokázal by si představit, že by v nějakém měl žít. Říká, že si chce při ranní kávě vychutnávat horské výhledy. O listopadových ránech, když už je příroda přichystaná k zimnímu spánku, často s dalekohledem vybíhá, jak nejvýš to jde, a pozoruje krajinu. Takto Hans-Jörg odpočívá.
JE FAJN, ŽE VŠECHNO FUNGUJE HLADCE. ŽÁDNÉ NEHODY, ŽÁDNÉ POKLESY STAVU DOBYTKA … TO JE PRO NÁS VELMI DŮLEŽITÉ.
Hans-Jörg Hotter

NÁVRAT JARA

Brzy nastane čas k návratu do údolí. Gerald se na podzim rád stěhuje do údolí. Při příchodu jara se však Hotterovi vrací na své pastviny. Jakmile sníh v květnu pozvolna roztaje, vyženou dobytek po silnici nahoru. Nejprve na Aste, jejich alpskou pastvinu v nadmořské výšce 1 400 metrů, a později domů na Stackerlalm v nadmořské výšce 1 850 metrů.